1. Posvátný je mi každý ráno, když ze sna budí šumící les
a když se zvedám s písničkou známou a přezky chřestí o skalnatou mez.
R: Tulácký ráno na kemp se snáší, za chvíli půjdem toulat se dál,
a vodou z říčky oheň se zháší, tak zase půjdem toulat se dál.
2. Posvátný je můj každý večer, když oči k ohni vždy vrací se zpět,
tam mnohý z pánů měl by se kouknout a hned by věděl, jakej chcem svět.
R:
3. Posvátný je mi každý slovo, když lesní moudrost a přírodu zná,
bobříků sílu a odvahu touhy, kolik v tom pravdy, však kdo nám ji dá?
R:
R:
